Vývoj airbagových systémů pro jezdce na motocyklech
Bezpečnost je jedním z klíčových faktorů, na který bychom měli myslet při jízdě na motorce. Každý z nás používá helmu, motorkářské oblečení, speciální obuv a chrániče, ale pojďme posunout úroveň bezpečnosti na nejvyšší možný stupeň a představit si airbagy pro motorkáře. Airbag je dnes naprosto běžnou součástí výbavy osobních automobilů a málokdo si dnes dovede představit nový vůz, který nemá alespoň dvojici čelních airbagů, i když za standard jsou dnes považovány i hlavové a boční airbagy. Jak je to tedy s použitím airbagu u motorkářů? Obecně můžeme rozlišit airbagy na motocyklech a airbagy jako součást oblečení jezdce.
Airbag na motorce
Nejdále se prozatím ve využití airbagů přímo u motocyklů dostala japonská značka Honda. Ta v roce 2005 představila airbag pro motocykly a následně jej uvedla do sériové výroby. Honda si totiž ze statistik zjistila, že nejvíc nehod motorkářů se zraněním či úmrtím vzniká čelním nárazem, ať už do auta nebo do čehokoliv jiného. Honda GL1800 Gold Wing je dodnes jediným sériovým motocyklem, v jehož výbavě airbag figuruje. Pro úspěch airbagu u motocyklu nahromadila Honda širokou škálu údajů o chování motocyklů při nehodách, které poté důkladně analyzovala. V souvislosti s tím byla provedena řada nárazových testů a využito pokrokové technologie počítačové simulace. Zavedeny byly zároveň i testovací figuríny pro motocykly a Honda rovněž maximálně využila zkušenosti z vývoje airbagů z automobilové divize.
Tento systém se skládá z jednotky airbagu, která obsahuje bezpečnostní vak, vyvíječ plynu a senzory nárazu, které monitorují změny rychlosti. Dále spolupracuje s jednotkou ECU (řídící jednotka motoru), která provádí výpočty k okamžitému vyhodnocení případné havárie. V případě silného čelního nárazu změří čtyři senzory umístěné na přední vidlici změnu rychlosti zapříčiněnou nárazem a předají tyto informace do jednotky ECU, která rozhodne zda se jedná o kolizi a zda je nafouknutí airbagu nezbytné či nikoli. V případě, že jednotka ECU vyhodnotí situaci jako nezbytnou k aktivaci airbagu, pošle elektronický signál do jednotky vyvíječe plynu, který okamžitě reaguje nafouknutím airbagu. Díky okamžitému nafouknutí může airbag absorbovat část setrvační energie jezdce, zpomaluje jeho pohyb a snižuje případná zranění způsobená nárazem do vozidla či kontaktem s vozovkou.
Goldwing má tedy svůj unikátní příplatkový airbag umístěn před jezdcem v místě, kde se normálně nachází nádrž. Jakmile dojde k nárazu, čidla na předku motorky zavelí a před jezdce se během milisekund postaví velká „homole“ airbagu, do níž se při nárazu zaboří. Nevylétne tak z motorky vpřed, neporaní se o řídítka ani o nic dalšího před sebou.
 |
 |
Goldwing je zatím jediným motocyklem na světě, který má zabudovaný airbag
Žádný další výrobce motorek se do ničeho podobného nikdy nepustil a dokonce ani sama Honda nedostála svému původnímu slibu, že airbag z Goldwingu umístí i na další stroje. Airbag holt dává smysl jen na Goldwingu, který je sám o sobě dost velký a těžký na to, aby velký, těžký a sofistikovaný systém airbagu nijak nepřekážel. Navíc třeba u motorek, na nichž jezdec sedí v náklonu vpřed, je airbag v tomto pojetí nerealizovatelný. Je totiž nezbytné, aby jezdec seděl dál od airbagu a ten měl dostatek času se při nehodě nafouknout. Stejně jako u aut totiž platí, že s airbagem musíte přijít do styku až tehdy, kdy je plně nafouknutý a začíná se vyfukovat.
Jednodušším řešením se zatím zdá být integrace airbagu ne do motocyklu, ale do oblečení. Hlavní rozdíl současných systémů spočívá v tom, jakým způsobem se aktivuje vyvíječ plynu, který nafoukne vak. Používají se dva způsoby: elektronický a mechanický.
Airbagové vesty a bundy
Airbag se ovšem mezi motorkáři začal rozšiřovat jako součást jejich oděvů. Jezdci se mohou chránit za pomocí vest s airbagy, které oblékají přes své oblečení nebo bundami a kombinézami, do nichž jsou airbagy přímo integrovány. Airbagové vesty a bundy, které jsou nyní na světovém trhu k dispozici, již nabízejí velice dobrou rovnováhu mezi bezpečností, pohodlím a v neposlední řadě i dobrým vzhledem.
Airbagová vesta na samotném jezdci dnes zažívá veliké rozšíření nejen na silnicích, ale i ve vrcholném závodním seriálu MotoGP, kde podle pravidel musí být systémem tohoto druhu vybaven každý závodník. Mluvíme zde o airbazích, umístěných přímo na těle jezdce, a to buď pod svrchní bundou či kombinézou nebo v podobě samostatné vesty, která se nosí přes klasické motocyklové oblečení.
Většina airbagových vest, případně i bund nabízených na trhu, využívá nejjednodušší mechanický systém, který spočívá ve fyzickém spojení s motorkou. K pevné části motorky jste připojeni tzv. „trhačkou“, tedy šňůrou, která se při pádu z motorky vytrhne a v tu chvíli se vzduchový vak kolem trupu jezdce nafoukne. Ten pak chrání hrudní koš, žebra, klíční kosti, břicho, záda a v některých případech díky nafukovacímu límci i krční páteř.
 |
 |
Před každou jízdou je tedy potřeba vždycky připojovat šňůru od vesty k motocyklu a naopak při sesedání z motorky zase odpojovat. Nemusíte se ale bát, že aktivujete airbag poté, co se zapomenete od motorky odepnout a slezete. V tomto případě ucítíte silný tah, který vám připomene nutné odpojení od motocyklu. Aktivaci airbagu vyžaduje sílu tahu přibližně 30 kg. Na druhou stranu k odpálení dojde i při relativně malém pádu, kdy airbag vlastně není potřeba, což je trochu nevýhoda. A co s odpáleným airbagem? Někteří výrobci, jako třeba Helite, umožňují jeho opětovné „nabití“ výměnou vzduchové bombičky za novou. Tyto jednodušší motocyklové airbagy na principu „trhaček“ se prodávají hlavně ve formě samostatných vest, ovšem najdete na trhu i bundy. Dalšími značkami, které využívají těchto airbagů jsou např. Held, Spidi nebo Clover.
Budoucností z hlediska ochrany jezdce na motorce jsou ale airbagy, o jejichž iniciaci rozhoduje chytrá elektronika, a to bez fyzického propojení s motorkou. Jedná se o speciální airbagové systémy, které fungují nezávisle na motocyklu, neboť senzory jsou umístěny v samotném airbagu a nikde jinde. Jedná se o revoluční ochranu, která jezdci poskytuje dokonalou ochranu horní části těla ještě před prvním nárazem, ale třeba i při highsideru, lowsideru nebo když to do vás "napálí" někdo zezadu, zatímco např. stojíte na světlech a čekáte na zelenou.
Průkopníky těchto airbagových systémů jsou dvě italské značky - Dainese (D-Air) a Alpinestars (Tech-Air). Výrobce Dainese začal s historickým vývojem airbagu pro motorkáře v roce 1994, ale po třech letech prvního vývoje vše hodili do koše a začali od začátku. Alpinestars začali se svým Tech-Airem v roce 2001. Tyto dvě značky se spolu od roku 2015 soudí kvůli použitým patentům. Obě tyto světové značky nabízejí airbagy pro závodní použití na silniční okruhy i cestování, Dainese nabízí ve svém sortimentu ochranné airbagy ještě pro lyžaře, ale třeba i speciální ochranné vesty pro seniory. Relativním konkurentem je potom francouzský výrobce IN & MOTION, který spolupracuje např. se značkou motocyklového oblečení Ixon.
Současné elektronické airbagové systémy tedy fungují naprosto samostatně s využitím sofistikovaných algoritmů, které zpracovávajících data ze snímačů a gyroskopů, jenž jsou umístěny přímo na těle jezdce. V bundě se tedy musí nacházet nabitá baterie, která celý systém pohání. Na těchto systémech je umístěna i světelná dioda, která informuje o stavu nabití baterie, která v pohotovostním režimu vydrží přes 20 hodin. Při nehodě se potom mozek airbagového systému rozhodne, zda je vhodné ochranný vak nafouknout či nikoliv. Pokud třeba jezdec spadne jen lehce v malé rychlosti, např. při rozjíždění a jen tak se sklouzne po vozovce, airbag se neaktivuje, neboť nehrozí žádné výrazné zranění. To je samozřejmě výhoda oproti mechanickým "trhačkám". Další obrovskou výhodou v porovnání s ostatními airbagy na trhací mechanismus je, že se tyto elektronické systémy aktivují ještě před samotným nárazem. Na druhou stranu jsou podstatně dražší, ale úroveň bezpečnosti v porovnání s mechanickým airbagem je neporovnatelná. Už teď je jasné, že tyto elektronické systémy v blízké budoucnosti vytlačí z trhu ty mechanické.
 |
 |
Můžeme si představit, že kolem jezdce se nachází v případě aktivního airbagu "360ti stupňový" neviditelný štít. Airbag vystřelí před samotným nárazem s čelní překážkou, při highsideru, lowsideru a nebo když do nás někdo narazí zezadu (třeba na světelné křižovatce, jak již bylo zmíněno) a to všechno za zlomek vteřiny!
Italský Dainese představil v roce 2019 nový produkt pod názvem Smart Jacket. V současné době neexistuje na celém světě jiný systém než je Smart Jacket vesta, která má certifikovaný nejen airbag, ale i vnější materiál vesty. Ta je perforovaná/ventilovaná, což je velice důležité. Airbag chrání hrudník, klíční kosti a záda. Co je na tom unikátní je, že i když je materiál prodyšný, tak v případě pádu a smýkání se po asfaltu, je velice odolný proti odření. Proto se může používat i jako vrchní část oděvu, např. na tričko při jízdě po městě na skútru atp. Elektronický systém na vestě je 100% voděodolný. Díky vnitřním suchým zipům uvnitř vesty si můžete přizpůsobit zapnutí tak, aby vesta padla přímo na vaše tělo. Velkou výhodou Smart vesty je, že ji můžete použít pod nebo na jakékoliv oblečení. Dá se navíc hezky složit a umístit třeba do kufru na motorce, např. k helmě, což je výhoda oproti Tech-Airu a třeba IX-Airbagu, který díky pevnému "páteřáku" takhle nikdy nesložíte.
Je tedy zřejmé, že budoucnost patří právě elektronicky aktivovaným airbagům, které ve srovnávacích testech prokázaly rychlejší reakci. Otázkou zůstává, jaký tvar nafouknutého airbagu je ten nejvýhodnější. Problémem motocyklových nehod je totiž příliš mnoho různých faktorů a vlivů, které ovlivňují povahu nárazu. To je ostatně také důvodem, proč se airbagy na rozdíl od osobních automobilů prosazují v jedné stopě teprve v posledních letech. V autě je totiž poměrně přesně určeno, jaký náraz má airbag tlumit. Pád jezdce na motocyklu ovlivňuje tolik různých vlivů, že nelze s jistotou předem říct, jaký náraz a na jakém místě bude nutné absorbovat.
Airbag for bike
Další možností zvýšení bezpečnosti motorkářů v případě nehody chtěla nabídnout severoamerická společnost Forteon. Ta se totiž věnuje vývoji zařízení, které pojmenovala jednoduše Airbag for Bike. Tato konstrukce má do jisté míry kombinovat přednosti řešení značky Honda i airbagů na těle jezdce. Základem je v tomto případě sedlo, ve kterém je ukryto prakticky vše od samotných airbagů, přes jejich náplň až po řídící elektroniku. K sedlu je jezdec připoután podobně jako k sedadlu v automobilu.
Simulace na videu níže znázorňuje, že v případě nehody, kdy je jezdec vymrštěn z motocyklu, se sedlo odděluje od stroje a z jeho přední i zadní částí se nafouknou airbagy, které obalí prakticky celého jezdce. V současnosti je Airbag for Bike stále ve vývoji a společnost Forteon se snaží získat finance na další postup. Jestli se jí to podaří, uvidíme. Pro někoho může být toto řešení úsměvné, ale už samotný fakt, že se Forteon touto problematikou zabývá a snaží se maximálně ochránit motorkáře, zaslouží uznání.
 |
 |